|
Pro nevěřící Možná jste trošku v „šoku“, že na
internetových stránkách farnosti máme také i něco pro nevěřící. A
proč ne? Zveme do našeho společenství domácí i hosty, žijící ve víře
i s vírou husity, ale i všechny další křesťany bez rozdílu,
hledající i tzv. něcisty a proč nepozvat i ty, kdo se zatím považují
za nevěřící?
"Pavel, můj dobrý kamarád a ateista, se mě jednou
zeptal: „Víš, proč má Pán Bůh rád ateisty? Protože ho ničím
neobtěžují." Ta myšlenka mně zaujala. Představte si, že máte vedle
sebe někoho, kdo pořád o něco škemrá nebo pořád něco chce, stále se
na něco ptá nebo potřebuje něco řešit. Znám ve svém okolí pár
takových lidí a jen co je zpozoruji, tak prchám. Chudák Bůh, On jen
tak uprchnout nemůže…
A proto i já mám rád ty, které má rád můj „Šéf“. Mám
rád všechny křesťany bez rozdílu, hledající i tzv. něcisty i ty, kdo
se zatím považují za nevěřící ty, kteří mají jiný názor, než mám já,
kteří přemýšlejí jinak, než přemýšlím já. Setkání a povídání si s
takovými lidmi je pro mě vždy obohacující a přínosné. Samozřejmě, je
pro mne důležité zázemí ve víře a duchovní rodině naší farnosti, kde
i já jsem duchovně doma. Může mě však obohatit i ten, kdo má jiné
názory jako já a přemýšlí jinak. Pokud chceme vést dialog, je
důležité, abychom vůči sobě byli otevření. Nikdo z nás nevlastní
pravdu. Tu všichni hledáme.
Minulý týden jsem dostal, dva odlišné, e-maily. V
prvním byla reakce na jedno křesťanské setkání, ve které jsem to
pořádně schytal… Byl jsem označený za heretika a bludaře a je prý
třeba se modlit za moje prozření a návrat všech nekatolíků k tzv.
„svaté víře“. Ve druhém e-mailu mi psal člověk, který se doslova
označil za „mého nepřítele“, „nepřítele jakékoli víry“ a „nepřítele
církve“. Ovšem napsal taky, zda bychom se přece jen nemohli stát
přáteli, protože mu bylo se se mnou lidsky dobře, cítil přijetí a
jak psal takový jiný přístup k životu. Je zajímavé, že tam, kde bych
čekal přátele, přijdou nepřátele, a tam, kde bych čekal nepřátele,
je mi nabízeno přátelství…
No a protože jsem ateismem začínal, ateismem také
skončím. A tématu trošku odlehčím. „Víte, co je vrcholem
pokrytectví?“ je to jednoduché: „ Modlit se slovy, při účasti na
prázdném kostelním obřadu, kde chybí upřímná láska a pokora k živému
Bohu: „Bože děkuji Ti, že jsem ateista“…
A tak milí čtenáři, kdo jsme věřící, dělejme si
poctivou retrospektivu, jak je naše víra a vztah s Bohem upřímný,
pravdivý a lásky plný, vy kdo si nesete nějaký šrám nebo špatnou
zkušenost s námi křesťany, zkuste si udělat jinou, novou a další
zkušenost ve víře a nezatrpkněte a vy milí ateisté, nebojte se
otevřít své srdce, protože i ateista může být „pořádný fanatik“.
Otevři svoje srdce, každý máme svůj čas a momenty
v životě, kdy se nás Bůh opravdu dotýká! |
