|
O nás
Farář odpovídá
 1. Hodí se křesťanství do dnešního světa?
Pro někoho je křesťanství uzavřená kapitola, která je dnešnímu světu
cizí. Je však mnoho lidí, pro které je víra v Ježíše Krista důležitá
a nikdy by se jí nevzdali. Jsou mezi nimi staří i mladí. Najdeme
mezi nimi vědce, lékaře, politiky, umělce i obchodníky. Bible patří
mezi nejprodávanější knihy na světě. Křesťanství na rozdíl od mnoha
módních směrů není jen myšlenka, názor či teorie. Víra neaspiruje
ani na jednotný výklad světa. Je to něco daleko prostšího a
jednoduššího – pozvání k naději, k novému pohledu na život a na
svět. Je to výzva, kterou by bylo škoda obejít.
2. Není víra jen pro slabochy, kteří si
sami nevěří?
Jsou chvíle, kdy každý člověk hledá naději a potřebuje něčemu věřit.
Přestože jsme v mnoha ohledech soběstační, na to abychom odvalili
všechny kameny, které nás v životě tíží, nám přece jen síly nestačí.
Křesťanská víra však není berlička, o kterou se potřebujeme občas
opřít. Ježíš nehledal pouze nemocné a nešťastné. Dovedl změnit život
i těm, kterým zdánlivě nic nescházelo. Lidé ho následovali, protože
jim nabízel něco jiného, než dosud poznali. I dnes Ježíšův příběh
motivuje ke změně života. Silné i slabé. Bohaté i chudé. Zdravé i
nemocné. Každý tu může najít něco, co mu chybí, a díky víře se
odváží, na co by sám nestačil. Křesťanská víra není recept na
štěstí. Otevírá však oči pro mnoho dobrého, co sami od sebe
nevidíme.
3. Může uvěřit každý?
Většina lidí něčemu věří. Lišíme se však v tom, komu a čemu věříme.
Někdo věří sám sobě. Jiný doufá ve vyšší spravedlnost. Další se řídí
horoskopy. Někdo se vidí ve svých dětech. Jiný nedá dopustit na své
rodiče. Mnoho lidí spoléhá na svůj majetek. Je také řada zklamaných,
kteří už nevěří ničemu. Křesťané jsou přesvědčeni, že jediný, komu
můžeme s důvěrou svěřit svůj život je Bůh, který se stal v Ježíši
Kristu člověkem. Tato víra se nedá dokázat ani vnutit. Je to však
příležitost, která je nabídnuta každému člověku. Bůh probouzí v
našem srdci důvěru a naději. Záleží na nás, zda ji přijmeme, nebo
odmítneme. Nepoznáme její bohatství z venku. To člověk zakusí
jedině, když vstoupí dovnitř.
4. Proč je tolik církví?
Pro někoho by možná bylo přesvědčivější, kdyby byla jen jedna církev
a jedno spolehlivé učení. V žádné oblasti života však není dobré,
když má někdo monopol a chybí mu konkurence. Byla to především
veliká moc a výsadní postavení, co přispělo k tomu, že se církev
dopustila řady chyb a nespravedlností. Jestliže dnes vedle sebe žije
řada církví, neznamená to, že musí jít proti sobě. Významná část
toho, co jednotlivé církve vyznávají a učí, se shoduje. Rozdíl je
pouze v některých důrazech a způsobech zbožnosti. I když rozdělení
církví působí řadu problémů, svědčí současně o tom, jak bohatá a
rozmanitá je křesťanská víra. Každý si proto může najít
společenství, které mu bude blízké a kde najde svůj domov.
5. V čem jsou husité jiní?
Husité kladou velký důraz na osobní vztah člověka k Bohu. Ve svém
učení se snažíme vycházet z Bible. To je důvod většiny rozdílů,
kterými se lišíme od římskokatolické nebo pravoslavné církve. Pojetí
víry a života je však natolik široké, že se do něho vejdou všichni,
kteří se shodnou na základních věcech a nelpí na jediné podobě víry.
Místo abychom svým členům předpisovali, jak se mají chovat, vedeme
je k vlastní odpovědnosti před Bohem. Patříme do skupiny
nekatolických církví, které rozvijí dědictví reformace. Hlásíme se k
Husovi, Komenskému, Jednotě bratrské. Oficiální název naší církve je
Církev československá husitská.
6. Musí chodit husita do kostela?
Nemusí. Mnozí tam však chodí rádi. Návštěva bohoslužeb pro ně není
nudná povinnost, ale příležitost načerpat sílu a odhodlání do
dalších dnů. V kostele slyšíme, na čem Bohu záleží a jak to můžeme
naplnit ve svém životě. Sdílíme se tu o svou víru, radost i naději.
Společně se modlíme a zpíváme. V církvi se však nekonají pouze
nedělní bohoslužby. Během týdne se na farách schází děti a mládež,
dospělí i senioři, hudební a pěvecké skupiny a někde i rodiče s
malými dětmi. V našich farnostech se také organizuje sociální pomoc
a ve střediscích Diakonie církev pomáhá lidem s různým typem
postižení. Církev je rodina, v které může mít člověk zázemí, oporu a
domov. Máme vlastní zpěvník se 350 písněmi rozvrženými na celý
liturgický rok. Bohoslužba má své pevné části i proměnné, říká se jí
liturgii a slaví se ve všech husitských kostelech, sborech, chrámech
a modlitebnách.
7. Co je křest?
Křest je událost, při které se Ježíš Kristus viditelným způsobem
přihlásí k člověku, který mu uvěřil. Křest nám dává jistotu, že nás
Bůh miluje a nikdy neopustí. Tento Boží slib platí navždy a nikdo ho
nemůže zrušit. Křest se koná pokropením nebo ponořením do vody. Tak
jako voda smývá špínu, potvrzuje nám křest odpuštění hříchů. Křtem
končí jedna etapa našeho života a začíná nová – život s Kristem.
Člověk může být pokřtěn v každém věku – ale jen jednou v životě.
Malé děti křtíme na žádost věřících rodičů. Ti se spolu s kmotry
zavazují, že své děti povedou tak, aby se mohly ke svému křtu sami
přiznat. Dospělí, kteří dosud nebyli pokřtění a uvěřili až v
pozdějším věku, se mohou na křest připravit a vyznat svou víru v
Krista ve shromáždění církve.
8. Kdo je to farář?
Farář je člověk, který si jako své povolání zvolil službu v církvi.
V husitské církvi tuto službu konají muži i ženy a většina z nich má
rodinu a děti. Krása tohoto povolání spočívá v rozmanitosti. Farář
musí umět dobře vycházet s lidmi, ale také opravovat kostely. Snaží
se rozumět dětem i babičkám. Učí se řecky a hebrejsky, aby mohl
studovat bibli v originále. Naslouchá lidem, kteří se potřebují
svěřit a poradit. Připravuje snoubence na manželství. Navštěvuje
nemocné a povzbuzuje lidi, kteří mají trápení. V létě jezdí s
mládeží na vodu a v zimě nacvičuje vánoční hry s dětmi. Jeho
nejdůležitějším úkolem je, aby lidem otevíral cestu k Bohu. Každou
neděli připravuje kázání, v kterém se pokouší objevit v biblickém
příběhu aktuální Boží slovo pro sebe i své posluchače. Tak jako
každý člověk i on někdy chybuje a těžce hledá víru. Přesto nám může
ukázat cestu k Bohu.
9. Co křesťané nesmí?
Křesťané se snaží, aby svým jednáním nikomu neublížili. Biblická
přikázání a ostatní mravní normy chápou jako směrovky, které nám
ukazují, po jaké cestě je dobré se vydat. Kdybychom si museli
všechno vyzkoušet sami, bylo by to draze zaplacené poznání. Křesťané
jsou přesvědčeni, že Bůh nám svým slovem ukazuje spolehlivou cestu a
nic dobrého nám neodepřel. Proto se snažíme dodržovat Desatero a
řadu dalších rad, které nacházíme v bibli. Není to pro nás zákon,
který nás omezuje, ale pomoc v každodenním rozhodování, za kterou
jsme vděční. I když se nám často nedaří žít podle Božích slov, stále
znovu se o to pokoušíme.
10. Chodí husité ke zpovědi?
Zpověď má v husitské církvi řadu podob. Na prvním místě je to osobní
modlitba, v které Bohu svěříme svá provinění. Věříme, že Bůh
odpouští každému, kdo k němu přichází s upřímným srdcem. Když je
problém složitější a potřebujeme se poradit, jak své chyby napravit,
můžeme jít za svým farářem nebo jiným věřícím člověkem, který nás
vyslechne a společně se modlíme za Boží pomoc. Když se v našich
sborech slaví večeře Páně, přiznáváme se ke svým chybám ve společné
modlitbě. Jistotu, že nám Bůh vyznané hříchy odpustil, nacházíme v
Kristově oběti. Věříme, že naše slabosti a selhání vzal na sebe
Ježíš, když umíral na kříži. Díky němu se již nemusíme trápit tím,
co bylo. Radost z Božího odpuštění smíme prožít při večeři Páně, kdy
na památku Kristovy oběti lámeme chléb a pijeme víno, která se slaví
při každých bohoslužbách.
11. Může modlitba pomoci?
Modlitba je veliký dar. I ten nejobyčejnější člověk se může obrátit
přímo k Bohu a Bůh ho slyší. Není k tomu potřeba žádné zvláštní řeči
ani splnit složité podmínky. Modlit se můžeme kdykoli a kdekoli.
Mnoho lidí se modlí, teprve když si neví rady. Modlit se však můžeme
i tehdy, když prožijeme něco krásného. Když se ráno probudíme, je to
důvod k vděčnosti. Když usedáme k obědu, sluší se poděkovat tomu,
kdo se o nás stále stará. Když večer usínáme, je dobrá příležitost
odevzdat uplynulý den s jeho radostmi i těžkostmi Pánu Bohu. Když se
modlíme, je to jedna z mála chvil v životě, kdy můžeme být zcela
otevření. V modlitbě nemá smysl si na nic hrát. Bůh o nás ví
všechno. A přece nám naslouchá. Když se člověk modlí, nalézá
pochopení a sílu, které mu chybí.
12. Má smysl číst bibli?
Bible je soubor knih, který vznikal celá staletí. Psali ji lidé,
kteří chtěli vydat svědectví o Božích činech. Čerpali přitom z mnoha
zdrojů. Použili historické kroniky, pověsti, přísloví, proroctví,
příběhy, sbírky zákonů i modlitby. Vytvořili tak mozaiku, z které
můžeme poznat, jak Pán Bůh skrytě jedná uprostřed lidských příběhů.
Ve Starém zákoně se dozvíme, co Bůh učinil pro svůj lid Izrael. V
Novém zákoně čteme o životě Ježíše z Nazareta, který byl člověk jako
my, ale svým životem dokonale naplnil Boží vůli. Bůh se nám v této
knize dává poznat daleko zřetelněji než v přírodě nebo dějinách.
Některá místa v bibli nejsou snadno srozumitelná a potřebují výklad.
S její pomocí však můžeme pochopit, co dnes Bůh lidem nabízí a dává
v Ježíši Kristu. Bible před námi otevírá nový pohled, který nám
pomáhá porozumět světu i sobě samým.
13. Proč je na světě tolik utrpení?
Mnoho zlého si lidé způsobí vlastní vinou. Důvod lidského trápení
však nedovede uspokojivě vysvětlit nikdo. Odmítnout Boha jen proto,
že něco nechápeme, nic neřeší. Bible však říká důležitou věc: Bůh
lidské utrpení nechce. Ježíš - na rozdíl od obecného mínění své doby
- nemoci a katastrofy nepovažoval za Boží trest, ale viděl v nich
výzvu k vzájemné pomoci a solidaritě. Vlastním příkladem nám
ukazuje, jak se zlem zápasit. Povzbuzuje nás k větší odvaze a
statečnosti. I když zlo nedokážeme vždycky odstranit, můžeme ho
alespoň zmírnit nebo obrátit k dobrému. Křesťané věří, že v Ježíši
Kristu na sebe Bůh vzal úděl člověka se vším, co k němu patří -
včetně pochybností, zrady, opuštěnosti, úzkosti, utrpení a nakonec i
smrti. Boží solidarita s naším lidstvím v celé jeho křehkosti je
největší pomoc, kterou křesťanská víra nabízí...
14. A co ostatní náboženství?
Všem náboženstvím je společné hledání smyslu života. Pomocí mýtů a
obřadů se lidé pokouší proniknout k tajemství světa a Boží
existence. Odpověď hledají v přírodě, lidském svědomí, dějinách nebo
různých meditačních technikách. Křesťané věří, že jejich víra není
výsledkem lidského hledání a přemýšlení, ale Božího zájmu o člověka.
Ježíš nás přesvědčil, že Bůh je jiný než naše představy o něm.
Křesťanství a jiná náboženství mohou v řadě případů mluvit podobnou
řečí. Na to je možné navázat a vzájemně spolupracovat. Pouze v
křesťanství je však zřetelně vyjádřeno, že důvodem našeho života je
Boží láska. Nikde jinde neuslyšíme, že se Bůh obětoval pro člověka a
miluje všechny lidi bez rozdílu.
|
