|
Naše bohoslužba
Husitská bohoslužba
Revidovaná liturgie Karla Farského Církve
československé husitské s přihlédnutím k Farského Českému misálu z
roku 1920 a původní liturgii. Praha 2009
„Pročež pravím, že naději v Krista Ježíše
chovaje, odhodlán jsem, až poznám způsob, setrvati při pravdě až do
smrti se svatých a vaší pomocí… Sami tedy slavní mučedníci, takto
sdružení u Krále slávy, nechť ráčí přimlouvati se za nás, abychom
posíleni jsouce jejich přispěním, jich slávy byli spoluúčastni,
snášejíce pokorně, cokoliv Bůh všemohoucí k našemu lepšímu nám zde
snášeti ustanoví. Amen.“ Jan Hus 5.června 1415
„Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal
chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Toto jest mé tělo, které se za
vás vydává; to čiňte na mou památku. Stejně vzal po večeři i kalich
a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte,
kdykoli budete píti, na mou památku. Kdykoli tedy jíte tento chléb a
pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“
/1.Korinťanům 11, 23-26/
Texty, které čte, modlí se, zpívá:
Památce patriarchy husitské církve Karla
Farského a všech, kdo v životě Československé církve husitské
pracovali na její liturgii.
ThMgr. M. Skočdopole, ThMgr. J. D. Došek,
ThMgr. L. Pliska
Přípravné modlitby duchovního
Původně v katolické mši, ze které K. Farský
vychází, byly již součástí liturgie. Kněz se spolusloužícími se je
modlil na počátku „stupňových modliteb“ u stupňů před oltářem –
tehdy zády k lidu (výraz toho, že kněz je z lidu a že hovoří k
Hospodinu za obec). Duchovní se zde modlí, aby nehodně nepřistupoval
před Boží tvář.
-
K: Ve jménu Otce +, i Syna, i Ducha svatého.
Amen. Přistoupím k Božímu oltáři. - k Bohu, zdroji své jásavé
radosti.
Žalm 43
Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého
sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem
záludným a podlým! - Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi
na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?
Sešli své světlo a svoji věrnost: ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou
k Tvé svaté hoře, k příbytku Tvému, - a já tam přistoupím k Božímu
oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citaru Ti budu
vzdávat chválu, Bože, můj Bože! Proč se tak trpce rmoutíš, má duše,
proč ve mně úzkostně sténáš? - Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat
chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. Sláva Otci, i Synu, i Duchu
svatému. - Jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků.
Amen. Přistoupím k Božímu oltáři. - K Bohu, zdroji své jásavé
radosti. Naše pomoc + je ve jménu Páně. - Který učinil nebe i zemi.
Amen.
Úvodní obřady
Vstupní zpěv - Píseň ze zpěvníku (1. sloka)
Duchovní, přistupuje ke stolu Páně, shromáždění povstane a společně
zpívají.
Blansko – Husův sbor, než přichází kněz,
shromáždění povstane.
Pozdrav: duchovní po požehnání se křížem
rozepne ruce
Blansko – Husův sbor, apoštolský pozdrav,
shromáždění sedí.
Úvodní modlitby (stupňové):
-
K: Blahoslaveno
buď, ó Bože, Království Tvé v nás a mezi námi po věky věků.
-
O: Bůh v
nás a my v Bohu.
-
K: Bože věčný, rty i srdce naše otevři.
-
O: Neboť
duch náš touží povznésti se k Tobě v zbožné modlitbě.
-
K: Upřímně se
Tobě z hříchů vyznat a vin svých.
-
O: Tobě prosby přednést, chválu
vzdát i vroucí dík.
-
K: Bože dobrý, proto k upřímnosti probuď duše
naše!
-
O: Aby duch náš viny prost povznesl se k Tobě obětí čistou.
-
Uvedení do bohoslužby a úkon kajícnosti
(confiteor):
Vstupní antifona - z misálu
Po přečtení antifony, duchovní několika slovy
uvede věřící do slavení liturgie; doznání vin se může vynechat při
vloženém křtu nebo svátosti manželství. V den slavení svátosti
pokání se vkládá do tohoto místa.
duchovní má sepnuté ruce
-
D: V tichém
zamyšlení zpytuj každý své svědomí. Přiznej Pánu Bohu svůj hřích a
viny a pros jej za odpuštění. Smiř se, se svým nebeským Otcem, a
pokud na tobě záleží, i se svými bližními. Je totiž psáno:
"Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého."
(Jakubův list 5, 16; 1J 5, 16)
Brťov, ztišení a chvíle vnitřní zpovědi.
Všichni společně říkají
-
K+O: Bože, Otče
předobrý! Tys nás stvořil k obrazu a podobenství svému a proto máme žíti podle svaté vůle Tvé a s Tebou spolupracovati na Tvém díle,
Tvůrce všemocný. My však často nedbáme svých povinností a svévolnými
činy rušíme zdar Tvého tvoření Tobě k necti, bližním svým a sobě na
škodu a hanbu. Proto upřímně se přiznáváme (bijí se v prsa) k
pokleskům a hříchům svým a ze srdce jich litujíce, prosíme Tě:
Odpusť nám a sílu poskytni, abychom se k Tobě vrátili, byli opět
Tvými dítkami a se svatou Tvou vůlí sjednoceni směli podíl bráti na
Tvém Království.
Zpívá se:
-
K: Hospodine, z hloubi srdce
litujeme, že provinili jsme se před Tebou.
-
O: Odpusť nám a v našem
úsilí o nápravu nás posiluj.
-
K: Prosíme Tě, rozjasni již tvář svou
nad námi.
-
O: Aby záře lásky Tvé a pravdy Tvé nám opět zradostnila
život náš.
-
K: A my s Tebou usmířeni s radostí se věnovali dílu
svému.
-
O: V síle Tvé a s Tebou, Hospodine.
-
Duchovní uzavírá úkon kajícnosti prosbou v
jistotě zaslíbeného Božího odpuštění: duchovní má rozepjaté ruce
-
K:
Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás
do života věčného.
-
O: Amen.
Případné udělení rozhřešení (absoluce): z
Agendy CČSH v rámci liturgie
Píseň ze zpěvníku (2. sloka)
Blansko – Husův sbor,
lektorka čte biblický
text.
První čtení:
Lektor čte první čtení z Bible, které se
zakončí prostým: Amen.
Kyrie (tužby):
-
K: S myslí mírnou a pokojnou modleme se k
Hospodinu!
-
O: Kyrie eleison.
-
Kyrie (tužby) - z misálu nebo obecné:
-
K: Za mír celého světa, za
sjednocení všech církví, za vlast i národ, modleme se k Hospodinu.
-
O: Gospodi, pomiluj. K: Za nemocné, umírající, za nešťastné,
stísněné, za živé i zemřelé, modleme se k Hospodinu.
-
O: Smiluj se,
Hospodine.
Přímluvy (tužby) podle misálu je možné
doplnit přímluvami za konkrétní potřeby obce (farnosti),
jednotlivých věřících i osobními přímluvami přítomných. Na
jednotlivé modlitby a přímluvy potom shromážděná obec odpovídá
zpěvem: Smiluj se, Hospodine!
Blansko
–Husův sbor, přímluvné modlitby, podílejí se na nich zástupci
jednotlivých společenství z farnosti
Gloria (Přispěj nám):
V obdobích advent, vánoce, půst a velikonoce
má tato modlitba měnící se nápěvy a textové úpravy.
-
K: Přispěj nám, sílu dej a v dobrém nás
zachovej, svatý Bože, svou milostí. Pane Bože náš, Tvoje moc je
nevýslovná a milosti síla nevypravitelná, Ty sám podle řádu lásky
své shlédni na nás v tomto našem sboru, prokaž i nám štědrou milost
svou a požehnej dědictví svému. Neboť Tobě jen náleží veškerá čest i sláva,
Otci, Synu, Duchu svatému po věky věků.
-
O: A mír a pokoj lidem dobré vůle na
zemi.
Vstupní modlitba (kolekta):
Souhrnná modlitba dne. Měl by ji přednést
předsedající duchovní. Tato modlitba je také (tématicky) modlitbou
před čtením z Písma (před celou bohoslužbou slova).
Vstupní modlitba - z misálu
Boskovice - kostel, ztišení při vstupní
modlitbě.
Bohoslužba slova
Druhé čtení (epištola): Lektor čte první
čtení z bible, které se zakončí prostým: Amen.
Blansko – Husův sbor, Lektor čte biblický text.
Blahoslavenství: (převzato z východní
liturgie).
Duchovní i obec střídavě, podle liturgické doby, zpívají
v době vánoční:
-
K: Blahoslavení skromní duchem, neboť jejich je
Království Boží. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha vidět
budou. Blahoslavení lidé tiší, neboť oni světem vládnout budou. Dnes
radujte se a veselte, neboť v nebi máte odměnu svou.
V čase postu, utrpení a umučení Páně:
-
K: Blahoslavení lkající, neboť oni potěšeni budou. Blaze těm, jimž
křivda se děje, neboť jejich je Království Boží. Blaze, jimž svět
pro to zlořečí, že rozhodli se jíti za Kristem. Dnes radujte se a
veselte, neboť v nebi máte odměnu svou.
V čase vzkříšení a zjevování Páně a v době
svatodušní:
-
K: Blahoslavení milosrdní, neboť oni také milosrdenství
dojdou. Blaze těm, kdo žízní po pravdě, neboť jejich touha přec bude
ukojena. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni jistě dětmi Božími
již jsou. Proto radujte se a těšte, neboť nebe v duši vaší bude
odměnou.
Duchovní před čtením Evangelia, v závěru
Blahoslavenství, může tiše říkat:
obec povstane
Blansko, čtení evangelia.
Duchovní čte text evangelia a zakončí slovy:
obec usedne
Kázání (homilie):
Vyznání víry (credo): Společně říkají
duchovní i lid, o Hodech Božích, liturgických svátcích a svědcích
Páně se Vyznání víry zpívá, viz píseň č. 1, střídavý dialog kněze a
shromáždění.
-
K+O: Věříme v Boha jednoho, Ducha věčného a Tvůrce
všeho, Otce Ježíše Krista i Otce našeho, jenž od věčnosti vládne
královstvím duší našich. Věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, Světlo
ze Světla, Život ze Života, jenž od Otce přišel, životem svým zlo
světa i smrti přemohl, aby nám získal království Boží věčné. Věříme
v Ducha Božího, jenž od věčnosti do věčnosti vše oživuje, v Ježíši
Kristu se zjevil, skrze proroky a otce naše mluvil a v nás chce
přebývat. Věříme v život věčný, Dobra, Pravdy a Krásy tak, jako jsme
přesvědčeni o smrti zla i zlých. Věříme, že Otec nebeský nás proto
stvořil, abychom, Ducha Božího v sobě majíce, šťastni byli, život
Pravdy žili, Pravdy Boží hájiti se nebáli a života věčného tak jistě
dosáhli. Tak staň se!
Rudice - kaple, nasloucháme kázání.
Slavení večeře páně
Zpěv k přípravě darů - ♫ Píseň ze zpěvníku
(3. sloka)
Během 3. sloky písně mohou přinést věřící
chléb a víno a příp. i sbírku ke Stolu Páně.
OBĚTOVÁNÍ (ofertorium, přinášení darů)
Může být uvozeno vhodným biblickým veršem (1
Petrova 2, 4 – 5; Římanům 12, 1; Žalm50, 23):
-
K: Přinášíš-li tedy
svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr nebo sestra má
něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit
se svým bratrem či sestrou; potom teprve přijď a přines svůj dar.
(Matouš 5, 23 – 24)
-
K: V míru a pokoji podejme srdce svá Bohu v
oběť svatou
-
O: Na usmířenou a v oběť chvály!
kněz rozloží ubrousek (korporál) – není-li
již vše rozloženo, postaví na něj odkrytý kalich a paténu s velkou
hostií; nalije do kalichu víno a trochu vody, pozdvihne kalich a
hostii a pokračuje:
Rudice - kaple, kněz pozdvihuje kalich a
hostii.
Modlitba nad dary (secreta, superoblata):
Modlitba nad dary má tento neproměnný
Farského úvod a závěr. Vkládá se proměnná modlitba nad "oddělenými"
dary z misálu.
-
K: Všemohoucí Bože, věčný Dárce života, Tobě
předkládáme z ušlechtilých darů země a svého díla tento chléb a
kalich vína s prosbou, abys obojí v Duchu svatém posvětil spásnou
přítomností svého Syna. Vyznáváme, že jen z Tvé vůle a lásky žijeme,
tak, jak v nás toto poznání víry obnovil náš Pán a Spasitel Ježíš
Kristus.
Modlitba nad dary - z misálu
Eucharistická modlitba
Eucharistické modlitby (anafory) je možno
měnit podle liturgického roku. U každé anafory je upozorněno na to,
pro jaké období je vhodná a zda má svou vlastní prefaci či nikoli.
Preface (mešní chvalozpěv): začíná dialogem
před prefací
kněz má rozepjaté ruce a za zpěvu ruce
pozdvihne
Preface - z misálu
Preface (předzpěv, chvalozpěv) zahajuje
děkovnou eucharistickou modlitbu (anaforu). Je v misálu pro každou
liturgickou dobu. Následující preface jsou od Dr. K. Farského:
kněz má rozepjaté ruce
Preface vánoční pro dobu od Božího Hodu
vánočního
-
K: Vpravdě je důstojné a správné, dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, abychom Ti, se srdci
pozdviženými, v radosti celé země, zpívali děkovnou píseň. Tobě
dnes: že jsi před zraky mocných národů zjevil nám malým pravdu a
svou spravedlnost. Neboť z temnoty noci nám zasvítil den posvěcený,
zářící, jenž dává sestoupit nebesům do duše člověka, aby odvěký
hřích zloby a slabosti byl z nás sňat novým zrozením v Ježíši
Kristu. A proto se všichni veselte s námi u těch památných jeslí, v
nichž leží Dítě, jehož jméno je: Rádce přepodivný, Pán míru, Syn
Boží, Král slavný: A hle, už nám také nese spásu, on, Svatý, Silný.
Proto se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý…
Preface postní pro dobu od Popeleční středy:
-
K: Bože, Otče, Ty,
jenž jsi věčným zdrojem veškerého života. Ty svou vůlí křísíš všecko
mrtvé k životu. Udržuješ a vedeš všecko ke svému cíli, od zářivého
krystalu ledu až po dálavy hvězdných světů stejně jako všechno na
zemi. Ten cíl a smysl všeho je Ježíš Kristus, Tvůj Syn, náš Pán a
Spasitel. Stvoř v nás tedy, Bože, Duchu věčný, nová srdce, abychom
si vždycky znovu a znovu byli vědomi svého úkolu, abychom plni Ducha
svatého překonávali svou žádostivost a hřích a tak očekávali
slavnost velikonočních tajemství. V nich jsme dostali počátek Tvého
života, v nich rosteme k plnosti Tvého synovství skrze našeho Pána,
Ježíše Krista. Skrze něho Tě chválíme a se všemi nebeskými zástupy
zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme: Svatý, Svatý, Svatý…
Preface velikonoční pro dobu od Hodu Božího
velikonočního včetně
-
K: Vpravdě je důstojné a správné, dobré a
spasitelné, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, aby se v tomto
dnešním čase radovala celá země. Veselme se i my, když vzpomínáme na
naše doby temnoty. Tento čas je čas blahoslavený, ve kterém se
snoubí nebesa i země a božské s lidským. Toto je ten čas, ve kterém
Kristus zlomil pouta násilí, když se sám nepoddal ani zlobě ani
slabosti. Ta přepodivná láska: dát vlastní život za své bližní. A
proto, pojďme za ním a odložme přitom lež i zlost, hrubost i
slabost. Povznesme svá srdce k Boží lásce, ať radostným zpěvem zní
nejen tento chrám (sbor), nýbrž i naše domovy a celý náš svět, když
se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý…
Preface pro liturgické mezidobí:
-
K: Vpravdě je důstojné a správné, dobré a spasitelné, svatý Otče,
všemohoucí věčný Bože, abychom Ti vždycky a všude dobrořečili za to, žes nás nikdy neopustil – ani v dobách temna, pronásledování – ani v
dobách našeho vlastního bloudění. Z nicoty jsi nás vždycky zase
uvedl v život. Učinil jsi nás svědky velkých věcí Tvé slávy. Vpravdě
je spravedlivé, abychom vždy a všude Tobě radostně děkovali za
jednorozeného Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, že z nízkosti
našich vášní nám opět a opět ukazuje pravou cestu do Tvého
Království věčné blaženosti. Vpravdě je dobré a spasitelné v Duchu
svatém zpívat Tobě, Bože, vděčné chvály. Duch svatý, Utěšitel, nám
dává sílu k činům a pozvedá nás do nebeského Království. Za to vše a
všecka jiná dobrodiní i za vše, co je skryté, se všemi nebeskými
zástupy zpíváme Tobě, Trojjediný Bože, píseň o Tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý…
Preface v den M. Jana Husa a
Jeronýma Pražského:
K. Farský uvedl v prefacích husitský chvalozpěv
z „Voltářní knihy Adama Táborského“.
-
K: Všemohoucí věčný Bože, jenž
jsi naší zemi dal tuto slavnost věrných Čechů, a který jsi naši zemi
posvětil jejich velebnou a svatou krví, neboť oni Tvou svatou pravdu
milovali. O Tobě pravověrně svědčili a raději zemřeli, než aby se
Tvé pravdě a Tobě zpronevěřili: Svatý Mistr Jan Hus a svatý Jeroným
byli oba zapáleni ohněm, který dáváš Ty. Proto se pozemského ohně
nebáli, ale za modliteb a za veselého zpěvu jej podstoupili.
Blahoslavení a věrní Čechové, kteří jste pro krev Ježíše, našeho
Pána, zemřeli a smrti se nezalekli, neboť se již radujete a nás
Čechy vyvádíte z bezradnosti a strachu! Jste šťastní, neboť skrze
mučednictví jste se zrodili v Království nebeském s pomocí Ježíše
Krista, našeho Pána. - Také my se připojujeme k jejich chvalozpěvu a
se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý…
Blansko – Husův sbor
Na konci preface kněz sepne ruce a spolu s
lidem zpívá:
Svatý (Sanctus):
-
K+O: Svatý, Svatý, Svatý Hospodine zástupů.
Plná jsou nebesa i všecka země Tvé slávy. Sláva Ti na výsostech! Ale
požehnaný též, jenž přichází tu k nám Tvým jménem. Sláva Ti, sláva
Ti na výsostech.
Eucharistická modlitba (kánon, anafora)
Zde obecná podle Hippolyta (doplněna o
Farského vzpomínky) - jinak dle lit. doby; jedná se o nejstarší
dochovanou eucharistickou modlitbu církve, tzv. anaforu mučednické
církve Kristovy – církve tolik blízké husitství. (Hippolyt zemřel
mučednicky na Sardinii v roce 235 po Kristu spolu s biskupem
Poncianem.)
-
K: Děkujeme Ti, Bože, náš Otče, skrze Tvého
milovaného Syna, Ježíše Krista. Poslal jsi nám jej, když se naplnil
čas, jako Spasitele a Vykupitele a jako posla Tvé svaté vůle. On,
Tvé věčné Slovo, je s Tebou nerozlučně spojen. Skrze něj jsi všechno
stvořil a viděl jsi, že je to dobré. On se stal skrze Ducha svatého
člověkem, narodil se z Marie, a Tys nám ho zjevil jako svého Syna.
Aby naplnil Tvou vůli a shromáždil Tvůj svatý
lid, rozepjal v bolesti své ruce a ty, kdo v Tebe věří, vykoupil z
utrpení. Dobrovolně se vydal na smrt, aby smrt zbavil moci. Zlomil
pouta zla, odvrátil naši záhubu a zvěstoval vzkříšení.
obec povstane kněz má sepnuté ruce
-
K: Neboť
když Pán Ježíš seděl s apoštoly svými naposled a své dílo lidstvu
zpřítomnit chtěl pro věky budoucí: Vzal chléb (bere chléb), děkoval za něj,
lámal a rozdával jim jej. VEZMĚTE A JEZTE Z NĚHO VŠICHNI. TOTO JE
TĚLO MÉ, KTERÉ SE DÁVÁ ZA VÁS! !!!
Blansko – Husův sbor, pozdvižení kalicha.
z kalichu sejme pokrývku (pallu)
-
K: Pak i kalich s vínem (bere kalich) po
večeři vzal, aby zůstavil nám smysl svého životního utrpení a v
srdce vštípil přesvědčení, že se má člověk jeden druhému obětovat a
pít z kalicha života sladké i trpké, příjemné i odporné. S
požehnáním jim z něho dával pít: TENTO KALICH JE TA NOVÁ SMLOUVA V
KRVI MÉ, KTERÁ SE VYLÉVÁ ZA VÁS. TO ČIŇTE NA MOU PAMÁTKU!
kalich
přikryje pokrývkou (pallou)
O: Amen. Kdekoli shromáždí se dva nebo tři ve
jménu mém, tam já, tam já jsem vprostřed nich. chvíle ticha
chvíle ticha
obec se posadí; kněz má sepnuté ruce
Prosby za Ducha svatého (epiklese): kněz má
rozepjaté ruce
-
K: Děkujeme Ti, Bože, že smíme stát před
Tebou a můžeme Ti sloužit. A prosíme Tě: Sešli svého svatého Ducha
na tyto dary i na svou církev a shromáždi ji v jednotě u svého
stolu. Posiluj ji svým Duchem ve víře v Tebe skrze svého Syna,
Ježíše Krista, kterého jsi nám daroval.
Rudice - kaple, za Stolem Páně
Vzpomínka na živé i zesnulé (memento):
-
K: Pamatuj, Bože, na svou církev, veď ji k
dokonalosti lásky v jednotě s naším patriarchou N , naším biskupem N
, a se všemi, kdo jsou pověřeni, aby v Tvé církvi konali službu. Pamatuj, Bože, na své služebníky a
služebnice, které Ti dnes připomínáme ( Pamatuj dnes zvláště na N )
V připomínce Ježíšovy svaté oběti a jeho
díla, vzpomeňme také na ty, kteří sjednoceni s ním ve svém životě,
předešli nás již ve víře na věčnost. (Vzpomeňme na N .) Vzpomeňme i všechny ostatní, vzpomeňme svatou
pravdu mučedníků N , vyznavačů N , Matku Ježíšovu Marii, vzpomeňme
tyto všechny, abychom věrně hospodařili se zděděnou hřivnou jejich
životního díla a abychom ji rozhojněnou odkázali budoucím. Těm všem
a všem věrným zesnulým přej, Pane, odpočinutí.
chvíle ticha a pak kněz zvolna pokračuje,
drží paténu a kalich pozdvihnuty
-
K: Skrze Něho a s Ním a v Něm je Tvoje všechna
čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po
všechny věky věků. Amen.
Přijímání (Communio)
Modlitba Páně: husitský nápěv z roku 1420, kněz má sepnuté ruce
-
K: Vyslyš nás, nebeský
Otče! Avšak nikoli pro naši hodnost, která v nás není, ale pro
zásluhy Ježíše Krista, našeho Pána, z jehož příkazu k Tobě takto
společně voláme:
Kněz má při modlitbě rozepjaté ruce, obec
povstane
-
K+O: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť
se jméno Tvé, přijď Království Tvé! Buď vůle Tvá jako v nebi tak i
na zemi! Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale
zbav nás od zlého. Neboť Tvé je Království i moc i sláva na věky.
Amen.
Lámání (zpřítomnění golgotské oběti):
Lámání bylo v době Farského nad kalichem.
Dnes u řím. kat. nad paténou. Celý smysl této části je v symbolickém
znázornění (a tak reálného zpřítomnění!) smrti a vzkříšení Ježíše
Krista – čili jeho oběti. Smrt je rozlomení, zmaření hostie.
Položení Krista do hrobu znázorňuje pravá půle hostie položená na
paténě. Vzkříšení je vhození malé částečky z rozlomené levé půle
hostie do kalichu – „oživení“. Následné složení obou rozlomených
půlí hostie, jejich ukázání, symbolizuje opět neporušené vzkříšené
tělo Ježíše Krista.
kněz odkryje kalich, vezme velkou hostii do
výše prsou a za zpěvu ji uctivě pozvedá
Blansko- Husův sbor, pozdvižení hostie
-
K: Chléb živý, Bože,
-
O: dal´s nám v Ježíši
Kristu, Pánu našem.
-
K: K slávě své a k naší spáse. Láme se nám
zaslíbený ten chléb nebeský,
láme hostii na dvě části, pravou část položí
na paténu, levou půli hostie drží v levé ruce a pokračuje
kněz odlomí z levé půle hostie malou částečku
a vhodí ji do kalichu, zbylou levou půli hostie přiloží na paténu k
pravé části; přikryje kalich pokrývkou (pallou) – nepřikrývá,
nenásleduje-li "Pozdravení pokoje";
Pozdravení pokoje
možno vložit; pokoj
plyne z Kristovy oběti, která je zde zpřítomněna lámáním chleba
Takto bylo na tomto místě v misálu CČS z r.1920.
-
K: Pane Ježíši Kriste, Tys řekl svým
apoštolům: Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám. Nehleď tedy na
naše hříchy, ale na víru své církve, a podle své vůle ji naplňuj
pokojem a veď k jednotě. Neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi. rozepjaté ruce J/K: Pozdravte
se navzájem pozdravením pokoje. věřící i duchovní za Stolem Páně se
mezi sebou navzájem pozdraví podáním ruky a slovy „pokoj s tebou“ či
podle zvyku obce Modlitba před přijímáním:
-
K: Vyslyš nás, Pane Ježíši Kriste, z trůnu
věčné slávy své a přijď a posvěť nás! Ty sám nás učiň hodnými
přijmout přečistou svátost chleba a kalicha v účastenství s Tebou.
Beránek Boží (Agnus Dei):
kněz sejme z kalichu pokrývku (pallu), byl-li
kalich přikryt, ukáže shromážděnému lidu hostii a říká:
-
K: Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy
světa. Skláníme se před Tebou ve svaté úctě a doznáváme i prosíme:
-
K+O: Pane, nejsme hodni, abys vešel k nám,
ale řekni jenom slovo a uzdraveny budou duše naše. říká se třikrát;
kněz drží v levé ruce obě poloviny velké hostie, pak čte antifonu
Antifona k přijímání (výzva) – z misálu
Zpěv k přijímání (Požehnaný…):
Následující zpěv lidu i kněze symbolicky vítá
přicházejícího vzkříšeného Ježíše Krista do společenství obce, které
se On zpřítomňuje.
Za zpěvu jde kněz s přisluhujícími s okřínem
(paténou) a kalichem od Stolu páně k lidem.
Přijímání (communio):
Kněz podává věřícím omočenou hostii v kalichu
se slovy: Kristus Pán s tebou, bratře (sestro). Během přijímání
zpíváme společnou píseň, nebo jemně preludují varhany.
Kněz přijímá jako poslední se slovy:
Blansko, přijímání Večeře Páně
Po přijímání kněz říká: K: Kristus se dotkl
našich srdcí. Kéž odstoupí od nás naše nepravosti a viny naše jsou
zahlazeny. Nalije se do kalichu zbytek vody Skvěj se,
Jeruzaléme, a jásej, Sione, že sláva Hospodina, Tvého Boha, vzešla
nad tebou. Neboť hle, Král tvůj navštívil tě slavný, Beránek náš
čistý přišel k tobě. Nechť kraluje.
Jáhen, přisluhující nebo kněz smete utěrkou
(purifikatoriem) drobty z patény do kalichu, vypláchne vnitřní stěny
a obsah vypije; kalich vytře utěrkou (purifikatoriem) a postaví jej
na oltář; potom přeloží na kalich utěrku (purifikatorium), na ni
paténu, na ni pokrývku (pallu) a na ni složený korporál.
po vyčištění kněz říká:
Modlitba po přijímání (postcommunio):
kněz má rozepjaté ruce
Modlitba po přijímání - z misálu
Blansko kaple, modlitba po přijímání
Krátká sdělení:
- biblická hodina - mládež, děti - úřední
hodiny farní kanceláře (zpovědi, přípravy na svátost křtu,
manželství…) - různé sborové akce náboženské obce (farnosti),
diecéze či celé církve - možno vyzvat k modlitbám za konkrétní
potřebu (modlitební týden aj.)
Závěrečné obřady
Požehnání: duchovní žehná vztaženýma rukama; obec
povstane
Obec usedne
Píseň (4. sloka)
Blansko, loučíme se před kostelem
Rozložení liturgického náčiní na oltáři: Převzato z Tuháčkova misálu pro Církev
československou.
Liturgické barvy:
Liturgické barvy mají symbolický význam pro
život víry. Pomáhají lépe si uvědomovat liturgický čas církve a tak
i čas pro svou spásu. Symbolika barev patří k člověku a je na něm,
do jaké míry ji bude chtít využít v církvi a pro církev, avšak v
souladu i s řády církve.
bílá barva (radost, sláva) vánoční,
velikonoční, o slavnostech a svátcích Páně, Marie, andělů a svatých
svědků Páně - kromě mučedníků; fialová (pokání, obrácení) doba
adventní a postní, pohřební (jako černá); černá (pohřební - jako
fialová); červená (oheň - svatý Duch a krev) na Květnou neděli,
Velký pátek, při bohoslužbách ke cti Ducha svatého a o svátcích
mučedníků (Mistr Jan Hus, Jeroným Pražský...)
Orientačně další barvy, které církve
používají: zelená (naděje) výhradně o nedělích a o všedních dnech
liturgického mezidobí; růžová (radost uprostřed kajícího období)
pouze pro dva dny církevního roku: 3. neděli adventní a 4. neděli
postní
Výňatek z bohoslužebného řádu CČSH (z
historie):
bohoslužebná kniha 1952 (s pozn. z řádu 1971)
má tato ustanovení: - liturgii konat kdykoliv (a kdekoliv na vhodném
místě - 1971) - texty recitovány (čteny – 1971) či zpívány nahlas -
účast lidu nevylučovat - liturgie nemá trvat déle než hodinu -
klekání všude nahrazeno povstáním (zpravidla pokleknutí nahrazujeme
povstáním – 1971) - talár černý s kalichem (1921 odhlasována bílá
rocheta) - štóla barvy (základní barvy – 1971) bílé nebo světlé
předepsaného tvaru; černá štóla jen o pohřbech (jáhen o pohřbech se
svolením svého faráře také) - ubrus stolu Páně barvy jasné, může být
bílý (je bílý - 1971) - jiné liturgické tvary jen pro zvl.
příležitosti či účely (v souladu!)
D = duchovní (společný název), K = kněz, J =
jáhen, L = lektor, O = obec; strofy naznačují možný dialog se
spolusloužícím (koncelebrantem) |
